Proč ČR schválila evropský stabilizační mechanismus

Na zasedání Poslanecké sněmovny v úterý 5. 6. vystoupil nejenom David Rath se svým "srdceryvným" projevem, ale také byl velkou většinou přijat vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Karel Schwarzenberg

V souvislosti s tímto schvalováním vystoupil na plénu Sněmovny ministr zahraničí za TOP 09 Karel Schwarzenberg s projevem, z něhož si dovolím citovat několik pasáží.

"Přijetím tohoto Rozhodnutí Evropské rady bude článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie doplněn o následující odstavec: Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti."

"Ačkoliv se jedná skutečně o jediný odstavec, toto doplnění Smlouvy o fungování Evropské unie má zcela zásadní interpretační hodnoty. Jejím účelem je předejít možným právním pochybám a s konečnou platností potvrdit, že není v rozporu s primárním právem Evropské unie, pokud členské státy vytvoří stálý mechanismus, jehož prostřednictvím bude možno poskytnout finanční pomoc členskému státu eurozóny, který bude mít závažné problémy s financováním, a bude tím ohrožena stabilita eurozóny jako celku."

"Změnou článku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie ovšem vlastní mechanismus stability nevzniká. Evropský stabilizační mechanismus bude zřízen na základě samostatné mezinárodní smlouvy sjednané mezi státy eurozóny a podepsané 2. února 2012. Česká republika se vyjednávání o podobě této smlouvy rovněž účastnila. Proceduru změn zakládajících smluv unie upravuje podrobný článek 48 Smlouvy o Evropské unii, který mimo jiné umožňuje i zjednodušený postup pro přijímání změn v případech, jako je tento. To znamená, jedná-li se o ustanovení týkající se vnitřních politik unie, a změnou se nerozšiřují pravomoci unie. Jedná se tedy o zcela standardní proceduru předjímanou primárním právem unie."

"Evropský stabilizační mechanismus přispěje k uklidnění situace na finančních trzích, což bude mít pozitivní dopad na Českou republiku. Je potřeba mít stále na vědomí, že Česká republika je se zeměmi eurozóny ekonomicky zcela propojena. Rád bych proto zdůraznil, že není v zájmu žádného členského státu Evropské unie ratifikačnímu procesu bránit a prodlužovat jej s rizikem prohloubení krize eurozóny."

"Pokud Česká republika v budoucnu přijme euro, pak její přístup ke smlouvě, ustanovující stabilizační mechanismus, bude předmětem separátních jednání a přístupová dohoda se stane předmětem řádné ratifikační procedury. Do té doby se Česká republika nebude tohoto mechanismu zúčastňovat a nebude do něj tedy ani přispívat."

Uvedené argumenty jsou logické, ČR je velmi navázána na země eurozóny a jakákoliv její nestabilita nás zákonitě negativně ovlivní, blokovat proto tento mechanismus není pro ČR přínosné. Proti schválenému mechanismu vystupovala především Strana svobodných občanů, která má svůj program do značné míry založený na kritice EU a požaduje vystoupení ČR z tohoto uskupení. Na jedné straně tak proti sobě stojí názor na návrat národních států se vším všudy a na druhé myšlenka evropské integrace, která se může prohlubovat. Položme si otázku, zda mají v dnešním globálním světě šanci malé národní ekonomiky konkurovat Číně, USA a dalším velkým a rychle se rozvíjejícím ekonomikám typu Brazílii a Indie?

Jako důležitý shledávám fakt, že pokud ČR v budoucnu vstoupí do eurozóny (otázka je, v jaké podobě či zda vůbec bude eurozóna fungovat), k čemuž jsme se zavázali, bude její přístup k ESM předmětem separátních jednání a řádné ratifikační procedury. Nehrozí tedy automaticky povinnost placení horentních částek ze strany ČR ve prospěch problémových zemí eurozóny. Na toto bychom neměli zapomenout v případě, že bude někdy v budoucnu podobný scénář hrozit.